Krajina zničená těžbou: místo drahých rekultivací nechme pracovat přírodu

Jak mají těžařské společnosti rekultivovat a sanovat uzavřené doly a lomy, určuje stát. Právní situace je spletitá a může se poněkud lišit pro různé typy těžby, obecně ale panuje snaha krajinu co nejrychleji navrátit k hospodářskému, lesnickému a zemědělskému využívání. Snaha o rychlé ozelenění, obnovu rostlinné produkce a rychlou akumulaci živin v půdě, je nejen nákladná, ale může být někdy v konfliktu s dlouhodobou stabilitou nově vzniklých ekosystémů. Navíc se tím často připravujeme o příležitosti, které plochy po těžbě nabízí.

Expertní stanovisko AVex 01/2025 je ke stažení na https://www.avcr.cz/cs/veda-a-vyzkum/avex/.

Unikátní prostředí

Plochy vzniklé po těžbě nerostů se zásadně odlišují od okolní krajiny. I když mohou působit zpustle a zdevastovaně, skýtají mnohé výhody: zdejší substráty bývají chudé na živiny díky obsahu hlušiny (zrnitější půdy bez organické hmoty), zatímco krajina kolem je jimi kvůli užívání syntetických hnojiv a vlivem další lidské činnosti přesycená. I proto se zde daří některým vzácným druhům rostlin, například orchidejím, které byly z okolní krajiny vytlačeny rychle rostoucími a na živiny náročnými rostlinami. V naprosté většině případů jsou významným ostrovem biodiverzity právě ty plochy po těžbě, které byly ponechány přirozenému porostu. K rozmanitosti kromě menšího množství živin přispívá i výskyt více substrátů různorodých vlastností, členitost terénu, která umožňuje soužití rozličných mikrostanovišť, i skutečnost, že se zde nacházejí nezarostlé, volně nasypané a neutužené plochy –pro dnešní kulturní krajinu vzácné jevy.

Vytváření přírodních stanovišť včetně těch, která jsou chudá na živiny, je součástí nařízení EU o obnově přírody schválené v červnu 2024 (Nature Restoration Law). „Umělé“ vytváření těchto ekosystémů je finančně i technicky náročné. V EU několik takových projektů podpořil program LIFE, přičemž hektarové náklady na obnovu výrazně převyšovaly náklady na rekultivaci dolů. Přirozená obnova dolů a lomů v ČR by k obnově takových ekosystémů vedla samovolně a mnohem levněji.

Na nerekultivovaných dolech a lomech nalézají útočiště vzácné druhy jako například motýl jasoň červenooký.

Přirozená obnova je výhodná dlouhodobě

Příroda, byť značně poškozená, má své přirozené mechanismy, jak funkční ekosystémy obnovit. Studie potvrzují, že místa, která v minulosti poničily požáry nebo zalednění, se obnovila do ještě lepší kondice. Je ovšem pravdou, že přirozené procesy trvají déle a vegetace nedosahuje takové biomasy a “pokryvnosti” jako v případě rekultivace. Urychlení je ovšem patrné zejména v prvních 15 až 20 letech vývoje ekosystému, u třicetiletých a starších ploch se rozdíly víceméně stírají. V mnoha parametrech, jako je celková biomasa vegetace, vývoj půd, schopnost zadržovat vodu a odolávat suchu, jsou spontánně obnovené plochy v delším horizontu dokonce lepší a tudíž i odolnější vůči projevům klimatické změny. Podobně tomu je i při posuzování estetické atraktivity lokalit. Mladé rekultivované plochy hodnotí respondenti lépe, ale u starších se rozdíl stírá.

Příklady dobré praxe

Některé těžební společnosti význam přirozené obnovy pochopily a podporu vzácných a ohrožených druhů zařadily do firemní politiky. Jako příklad lze uvést mezinárodní skupinu Heidleberg Cement AG, jednoho z největších světových výrobců stavebních materiálů. Z českého prostředí lze zmínit pískovnu Cep II, kde se vhodně propojily plochy obnovené přirozenými procesy a  rekultivované. Jako příklad poslouží i lokality obnovované po těžbě hnědého uhlí na Sokolovsku. Vzniklo na nich golfové hřiště, kde se malé plochy přirozeně obnovených biotopů zakomponovaly přímo do něj. Podobným příkladem jsou také části Radovesické výsypky. Existují i úspěšné projekty, například v sousedním Německu, které ponechaly přírodním procesům rozsáhlé plochy při formování tzv. nové divočiny. V každém případě je dobré využít expertiz odborníků. V ČR existuje řada pracovišť, která se touto problematikou zabývají:

•  Calla – Sdružení za záchranu prostředí

•  Česká společnost pro ekologii

•  Pracovní skupina ekologie obnovy, Katedra botaniky, Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita

•  Ústav pro životní prostředí, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy

•  Ústav půdní biologie a biogeochemie Biologického centra AV ČR

Na mnohých místech, kde v blízkosti není vesnice či nepřiléhá pole, lze krajinu oživit s využitím ryze přírodních procesů nebo ji rekultivovat méně efektně a s trpělivostí. Obojí ušetří značné prostředky a přírodně vzniklé porosty jsou odolnější vůči výkyvům počasí, rozmanitější a kvalitnější. Přirozená obnova lomů a dolů navíc podporuje výskyt mnoha vzácných a chráněných druhů, jako jsou orchideje či vzácní motýli. Přirozená či alespoň udržitelnější obnova části těžbou narušených ploch by v Česku mohla ušetřit až desítky miliard korun. Rozsáhlejšímu využívání přirozené obnovy v praxi ale brání zastaralé a nekompatibilní právní předpisy, které upravují těžbu nerostných surovin, ochranu zemědělského půdního fondu, lesní hospodářství, ochranu přírody a krajiny a územní plánování.

Kam s penězi, je politické rozhodnutí